Autorství: Kateřina Bartošová

Asexualita je sexuální identita, která se vyznačuje sníženou nebo minimální sexuální přitažlivostí k jiným osobám. Asexuální lidé mohou mít různé zkušenosti a přístupy k intimitě a vztahům. Asexuální osoby se mohou potýkat s diskriminací v mnoha oblastech svého života. Jednou z oblastí, kde se právě kvůli své identitě mohou setkat s obtížemi, je zdravotnictví. Pokud se chcete dozvědět o asexualitě a prožitcích asexuálních osob více, na toto téma jsme již publikovali v minulosti (Asexuální spektrum, aromatismus, Intimní svět asexuálů). 

V tomto článku se konkrétně zaměříme na příčiny patologizace asexuality. Patologizací zde rozumíme nahlížení na asexualitu jako na zdravotní nebo psychický problém místo jako na sexuální identitu. Dále se budeme věnovat důsledkům této patologizace a doporučením, která by mohla situaci zlepšit.

Proč se asexuálním lidem nemusí dostávat adekvátní zdravotní péče?

V minulosti byly menšinové genderové a sexuální identity ve zdravotnictví často patologizovány (Flanagan & Peters, 2020). Tento přístup se projevoval jak v oblasti tělesného, tak duševního zdraví (Schneckenburger et al., 2024). I když moderní medicína začíná brát v potaz nenormativní identity, tedy identity, které neodpovídají tradičním nebo běžně přijímaným normám ve společnosti, pozůstatky diskriminace se mohou v současném zdravotnictví stále objevovat (Flanagan & Peters, 2020).

Přestože zdravotnictví má obecně čím dál lepší povědomí o nenormativních identitách, asexualita zůstává na okraji zájmu. Je často chápána jako patologie, nikoliv jako legitimní sexuální orientace (Schneckenburger et al., 2024). Tento problém podporuje také způsob, jakým je asexualita zkoumána ve vědeckých studiích. Výzkumy sexuálních menšin často asexualitu ignorují nebo nezařazují jako samostatnou kategorii, což vede k nedostatku informací a nízké informovanosti zdravotnictva (Schneckenburger et al., 2024). Další komplikací je, že v některých výzkumech je asexualita srovnávána s poruchami sexuální touhy (Schneckenburger et al., 2024). Ačkoliv mají na první pohled podobné rysy, zásadně se liší – asexuální lidé obvykle nepociťují stres z nedostatku sexuální touhy, na rozdíl od těch, kterým byla diagnostikována zmíněná porucha (Flanagan & Peters, 2020). Tento zmatek pak vede k tomu, že někteří zdravotníci*e, byť neúmyslně, asexualitu patologizují (Schneckenburger et al., 2024).

Důsledky patologizace

Kvůli nedostatku informací a přetrvávajícím předsudkům se asexuální lidé často setkávají s diskriminací. Například v jedné studii, jejíž participanti*ky byli*y především z USA a Kanady, v menším zastoupení poté z Evropy a Asie, se zjistilo, že zhruba třetina asexuálních osob účastnících se výzkumu byla patologizována odborníkem*nicí na duševní zdraví a polovina lékařem*kou poté, co sdělila svou identitu (Flanagan & Peters, 2020). Jiná studie, která pracovala s globálním vzorkem (nicméně především s účastníky ze zemí s vysokými příjmy) se zabývala hlavně problematikou menšinového stresu (stresu, kterému čelí sociální menšiny).  Výsledky ukázaly, že přibližně 14,6 % asexuálních osob účastnících se jejich výzkumu zažilo diskriminaci ve zdravotnictví a 12,9 % mělo problémy s přístupem k péči o duševní zdraví respektující jejich identitu (Chan & Leung, 2023). Někteří asexuální lidé uváděli, že terapeuti*ky mylně interpretovali jejich menší intenzitu sexuální touhy nebo libida jako příznak duševní či fyzické poruchy. Někteří účastníci*e výzkumu také sdělili, že svou asexuální identitu skrývali*y, aby se vyhnuli negativním reakcím. Konkrétně jen 55,3 % sdělilo odborníkům*icím na duševní zdraví svou orientaci a jen 28 % ji potom sdělilo lékařům*kám (Flanagan & Peters, 2020). 

Na základě podobných zkušeností pak mohou vznikat obavy z předsudků a z nedostatečné informovanosti odborníků*ic. Ty mohou vést k tomu, že otázky týkající se asexuality jsou v komunikaci s poskytovateli*kami zdravotních služeb opomíjeny a jsou probírány jen zřídka, což může posilovat přehlížení asexuality jako identity (Flanagan & Peters, 2020).

Duševní zdraví

Dosavadní výzkum naznačuje, že jsou to právě asexuální lidé, kteří z hlediska duševního zdraví patří k nejohroženějším skupinám. Například ve studii zaměřené na duševní zdraví asexuálních mužů a žen byli asexuální muži výrazně častěji diagnostikováni s úzkostnou poruchou než muži heterosexuální, přičemž stejný trend byl pozorován i u žen (Yule et al., 2013). Asexuální osoby v meta-analýze Xu a kol. (2023), která shrnula 23 studií, také vykazovaly vyšší depresivitu v porovnání s heterosexuálními lidmi, v závažnosti depresivních symptomů se ale nelišily od bisexuálních, gay a lesbických respondentů*ek. 

Podobně je na tom i situace v Česku. Výsledky projektu Queer zdraví ukazují, že asexuální, spolu s pansexuálními, trans a nebinárními osobami, jsou nejvíce ohroženými skupinami, co se týká depresivity a také jsou to právě asexuální a bisexuální lidé, kteří svou identitu nejčastěji skrývají (Stašek et al., 2024). I proto je důležité, aby se těmto skupinám dostávalo adekvátní a citlivé zdravotní péče, která bude zohledňovat jejich specifické potřeby.

Jak by se dal zlepšit přístup ke zdravotní péči?

Ke zlepšení situace by mohlo pomoci překonání mezer ve znalostech. Je potřeba zvyšovat povědomí o asexualitě a prohlubovat znalosti o zkušenostech a potřebách asexuálních osob. Pro zlepšení afirmativní péče o asexuální osoby v kontextu zdravotnictví může být důležité například  zařazení informací o asexualitě do vzdělávacích programů pro zdravotnictvo a pořádání školení zaměřených na diverzitu (Schneckenburger et al., 2024). Péče poskytovaná asexuálním osobám by měla být afirmativní – přijímající a explorující jejich identitu (Boot-Haury et al., 2024). Zdravotníci*e, kteří mají dostatek informací, se budou méně často dopouštět patologizace a diskriminace. Namísto toho budou schopni poskytnout podporu a přívětivější přístup. Vytváření bezpečného prostředí zároveň usnadní asexuálním osobám sdílení svých zkušeností, což povede k lepšímu pochopení jejich potřeb a kvalitnější péči (Schneckenburger et al., 2024).

Pozitivní zkušenosti jako inspirace

Výzkum ukazuje, že asexuální klientstvo má lepší zkušenosti s odborníky*icemi, kteří asexualitu znají a respektují (Flanagan & Peters, 2020). Tito terapeuti*ky identitu neodsuzují, naopak ji přijímají a podporují. Na druhé straně, zdravotnictvo bez znalostí o asexualitě častěji reaguje negativně nebo přisuzuje asexualitu zdravotním problémům. Důležité však je, že pozitivní zkušenosti se objevují i tehdy, když zdravotníci*e, byť asexualitu neznají, projevují zájem dozvědět se více (Flanagan & Peters, 2020).

Závěrem

Asexualita je často opomíjená sexuální identita. Její opomíjení se může propsat i do oblasti zdravotní péče, kde se asexuální lidé mohou setkávat s diskriminací nebo patologizací. Pro zlepšení situace je nezbytné vzdělávat odborníky*ice v tématu asexuality, posilovat respekt k rozmanitosti klientstva a podporovat empatický přístup, který bere ohled na specifické potřeby jednotlivců. Zdravotníci*e, kteří jsou o asexualitě informováni a jsou vůči ní otevřeni, mohou pomoci nejen odstranit předsudky, ale také vytvořit prostředí, kde asexuální lidé najdou podporu a pochopení, které si zaslouží.

Zdroje

• 🔓Boot-Haury, J., Brennan, J. M., & Joseph, K. M. (2024). Asexual-affirming care: Recommendations for practice. Journal of Health Service Psychology: An Official Journal of the National Register of Health Service Psychologists, 50(3), 137–147. https://doi.org/10.1007/s42843-024-00115-1
• Chan, R. C. H., & Leung, J. S. Y. (2023). Experiences of minority stress and their impact on suicidality among asexual individuals. Journal of affective disorders, 325, 794–803. https://doi.org/10.1016/j.jad.2023.01.025
• 🔓 Flanagan, S. K., & Peters, H. J. (2020). Asexual-Identified Adults: Interactions with Health-Care Practitioners. Archives of sexual behavior, 49(5), 1631–1643. https://doi.org/10.1007/s10508-020-01670-6  
• Schneckenburger, S. A., Tam, M. W. Y., & Ross, L. E. (2023). Asexual competent practices in healthcare: A narrative review. Journal of Gay & Lesbian Mental Health, 28(3), 314–334. https://doi.org/10.1080/19359705.2023.2214528  
• 🔓 Stašek, A., Semlerová, Z., Musil, O., & Doležalová, T. F. (Leden 2024). Queer zdraví: Výzkumná zpráva o zdraví LGBTQ+ lidí v Česku a na Slovensku (2023) [Výzkumná zpráva]. 61 s. Institut pro psychologický výzkum − INPSY, Masarykova univerzita. Dostupné z https://muni.cz/go/qz23 
• 🔓 Xu, Y., Ma, Y., & Rahman, Q. (2023). Comparing asexual with heterosexual, bisexual, and gay/lesbian individuals in common mental health problems: A multivariate meta-analysis. Clinical psychology review, 105, 102334. https://doi.org/10.1016/j.cpr.2023.102334 
• 🔓 Yule, M. A., Brotto, L. A., & Gorzalka, B. B. (2013). Mental health and interpersonal functioning in self-identified asexual men and women. Psychology, 4(2), 136-151. https://doi.org/10.1080/19419899.2013.774162