Genderová diverzita

Pojem „gender” je v médiích a ve společnosti výbušné téma. Pojďme se na něj podívat z pohledu zdravotnictví 21. století. Co je to genderový nesoulad a genderová dysforie? A jak se v historii vyvíjel pohled na trans „diagnózy“?

Chcete lépe pochopit, jak se vyvíjí pohlaví a gender? Připravte se na delší, ale informativní text, který si můžete uložit pro pozdější potřebu.

Na podzim minulého roku byl do kin uveden česko-slovenský film s názvem Úsvit, který zpracovává téma intersexuality. Příběh je zasazen do baťovské meziválečné doby a inspiruje se skutečnou učebnicí soudního lékařství z třicátých let. Na první pohled se jako diváctvo můžeme zděsit strašných pojmů jako je hermafroditismus, které bychom rozhodně měli zanechat v minulých stoletích. Očima hlavní hrdinky, studentky medicíny a zvědavé manželky továrníka, ale namísto zděšení nacházíme empatii k prožívání mladého intersex člověka. Nezůstávejme jen u filmového příběhu, ale nechme se vtáhnout zajímavým tématem a vzdělejme se více o tom, jak to vypadá v dnešní době.

Kdo jsou intersex lidé a co je intersexuální variace? Jakým způsobem je může ovlivnit nutnost brzkého vyplnění kolonky pohlaví do dokladů po narození? A s čím se následně mnohdy již v útlém dětství, ale i dále v průběhu života, musí potýkat?

V dnešní době už víme, že genderových identit je mnoho, a patří mezi ně i identita nebinární. Pojem nebinární je používán k označení lidí, kteří se genderově identifikují jinak než jako muž, nebo žena. Jde tedy o lidi, kteří nejsou muž ani žena, jsou obojím, svůj gender mění, nebo je jejich genderová identita jakákoliv jiná než muž/žena (Richards et al., 2016).  Stále však žijeme ve světě, který povětšinou pracuje s binárním dělením genderu na ženu a muže. Příkladem je třeba jazyk – nástroj, který používáme k dorozumívání se s ostatními, ale který také ovlivňuje naše uvažování a umožňuje nám vyjádřit vlastní identitu. Mnoho jazyků se potýká s tím, že nedokáže vyjádřit gender jiný, než muž či žena. Mezi ně patří i český jazyk, který typicky pro označení osob používá rod mužský a ženský. Pokud člověk nemá možnost skrze jazyk vyjádřit svoji identitu a je nucen si vybírat nějakou z existujících „škatulek“, přináší mu to v životě značnou frustraci (Ansara & Hegarty, 2014; Matsuno & Budge, 2017). Jak tedy umožnit nebinárním českým lidem pojmenovat to, kým jsou? A co na to česká společnost, která vyrůstá po staletí s binárním genderem silně ukotveným v jazyce?

Skúsenosti LGBTQ+ ľudí na Slovensku sa výrazne líšia napríklad od tých v USA. Od nepriateľských zákonov a oklieštených práv, cez nenávistné útoky, všeobecne menej akceptujúce spoločenské postoje a neinformovanosť, až po genderovanie jazyka. Práve na posledný menovaný problém sa v tomto článku podrobne zameriam. Popíšem význam gramatických rodov pre genderovú identitu a zamyslím sa nad možným vývojom jazyka smerom ku genderovej neutralite.

Za transgender označujeme člověka, který zažívá nesoulad mezi pohlavím, které mu bylo při narození přiděleno, a svou genderovou identitou nebo rolí (Jones et al., 2017). Genderová identita je individuální psychologické vnímání vlastního pohlaví jako mužského, ženského, ani jednoho z nich, obojího, nebo jako někde uprostřed (Bockting & Allen, 2012). Transgender lidé, stejně jako zbytek queer populace, se častěji setkávají s transfobií, předsudky a diskriminací (Claes et al., 2015). To se pak může promítat do různých oblastí jejich života, kam spadá právě i sport. Dle Smith et al. (2012) se s transfobií a homofobií při sportu setkalo 80 % transgender respondentů. Oba tyto termíny označují nepřátelské postoje a chování, které jsou založeny na nepochopení nebo nesouhlasu s odlišnou genderovou identitou nebo sexuální orientací. Ačkoli je pravidelný pohyb nezbytný pro naše fyzické zdraví a well-being, pro transgender lidi je přístup k němu ztížen různými překážkami.

Představte si, že jste v ordinaci dětského lékaře, v kabinetu školní psycholožky nebo třeba v centru pro pomoc lidem s poruchami příjmu potravy a dostane se vám tam do ruky letáček informující o mentální anorexii. Pravděpodobně vás bude informovat, že jedním z nepříznivých důsledků mentální anorexie je ztráta menstruace. Co když to pro někoho však může být motivace a příčina, a nikoliv důsledek vzniku tohoto onemocnění? Co když někdo hladoví se záměrem, aby menstruaci ztratil? Zní vám to šíleně? Ve skutečnosti se může jednat o každodenní boj transgender osob.

Naděje prosvítá Českem, neboť zákon, který podmiňuje úřední změnu pohlaví kastrací, bude platný pouze do 30. 6. 2025. Stále je ale důležité, než se budeme zabývat specificky identitou a psychologií, ohlédnout se a pochopit, jakou cestu jsme ušli, protože do příštího roku podmínka chirurgické kastrace stále existuje. Pokud chtějí mít trans lidé v dokladech údaje odpovídající jejich genderové identitě, musí podstoupit operaci, která s sebou nese velká zdravotní rizika. Česko je jedním z posledních evropských států, který toto vyžaduje. Dlouhodobě tak porušuje mezinárodní lidskoprávní závazky, zákon ale nedává smysl ani z pohledu vědeckého poznání. Pohlaví totiž určuje více aspektů než jen vnější genitálie. 

Masová média jsou neodmyslitelnou součástí našich životů – v soudobém světě je téměř všichni konzumujeme už od raného věku. Není proto překvapivé, že hrají klíčovou roli i ve vývoji a formování naší identity, a to i té sexuální a genderové (Campbell et al., 2022; Harper et al., 2016; Katz-Wise, 2014; Parmenter et al., 2020).