Genderová diverzita

Internet, televízia a kinematografia by mali byť kľúčovými a najmä bezpečnými priechodmi, prostredníctvom ktorých sa transrodoví ľudia identifikujú a učia. V tomto príspevku by sme radi ukázali, ako vyzerá reprezentácia transgenderových ľudí v masmédiách a ako to vplýva na vytváranie stereotypov voči týmto ľudom.

Pokřikování, hvízdání, zesměšňování, urážky, nevyžádané komentování vzhledu – to je jen malý výčet situací, které každá žena ve svém životě někdy zažila. Společnost, ve které ženy vyrůstají, jim celkem srozumitelně diktuje, jak mají vypadat a projevovat se. Sociální sítě, ale i další média neustále připomínají, že existuje jakýsi (ne)dosažitelný ideál, se kterým se mají srovnávat. V důsledku toho jsou ženy nespokojené se svými těly, a tráví více času upravováním svého vzhledu (Poorani, 2012). Ženské tělo se stává objektem pro mužské oko. Ale… jak to mají ženy, jejichž sexuální orientace není heterosexuální? Mohou být queer ženy odolnější vůči tlaku společnosti a jejím normám? V posledních letech se zejména na sociálních sítích objevují myšlenky odmítnutí společenských ideálů a důraz na to, aby ženy milovaly svá těla taková, jaká jsou. Mají queer ženy unikátní zkušenosti s pozitivním vnímáním svého těla, nebo není možné se oprostit od očekávání společnosti?

Výskyt alkoholovej závislosti u transrodových osôb je vysoký. Prečo tomu tak môže byť a čo alkoholovú závislosť môže spustiť? V tomto článku sa bližšie pozrieme na hlavné príčiny, ale aj spôsoby zvládania liečby z alkoholovej závislosti a možné formy pomoci.

LGBTQ+ osoby, tedy osoby různých menšinově zastoupených sexuálních orientací a identit, často v životě zažívají problémy spojené se sexuální orientací, které nemusí být lidem s heterosexuální orientací známé. Proto je pro tyto osoby důležité, aby byl psychoterapeut připraven na práci i s touto problematikou. V některých případech totiž dochází ze strany psychoterapeuta k nepochopení klienta, což může vést k tomu, že to daný klient „vzdá“ a přestane odbornou pomoc vyhledávat (Shelton & Delgato-Romero, 2011). Je tedy důležité zamyslet se nad současným stavem psychoterapeutické péče pro LGBTQ+ osoby a zaměřit se na respekt a ohleduplnost ze strany jak psychoterapeutické obce, tak i společnosti jako celku.

Většina transgender lidí, kteří procházejí nebo prošli* tranzicí („změnou pohlaví“), si dělá starosti s tím, jak je bude vnímat jejich okolí. Budou je ostatní považovat za biologické ženy a muže nebo je ostatní „prokouknou“ jako trans? Osloví je tentokrát ve správném rodě? Budou v nebezpečí, pokud okolí odhalí jejich identitu?