Sexuální diverzita

Vietnamská komunita patří v České republice mezi nejpočetnější a nejstabilnější skupiny přistěhovalců, které tu máme. První velká vlna imigrace proběhla v 70. letech a druhá po roce 1989 (Martínková, 2008). Dnes už je tak v Česku dospělá generace Vietnamců, kteří zde vyrostli nebo se zde narodili. Přesto však stále chybí dostatečné informace o životě této komunity, a to nemluvě o jejích queer členech. Příběhy a zkušenosti queer Vietnamců žijících v Česku jsou zatím jen málo známé a často stojí na okraji výzkumu. Jaké problémy mohou vznikat při střetu dvou kultur, které se v některých otázkách zdají být tak odlišné?

Jak se stane, že najednou nejsem hetero? Vývoj sexuální identity je dlouhá cesta, na které se člověk vyrovnává s otázkami týkajícími se sexuální přitažlivosti, zpochybňuje svou doposud vnímanou orientaci a hledá, kdo vlastně je. Tato cesta není jednoduchá – každý jí prochází jinak, například v závislosti na pohlaví, společenském kontextu a osobních zkušenostech. V tomto článku se zaměříme na jednu z klíčových fázi procesu: „questioning“, tedy období, kdy začínáme zpochybňovat, jestli jsme heterosexuální.

Následující text je nefalšovaným blogovým příspěvkem, který náš web dosud nenabídl. Máme radost, že Hubert Horský sepsal jedinečnou osobní výpověď o své cestě a dovolil nám ji sdílet. Věříme, že každá sdílená zkušenost může někoho podpořit, protože jako queer lidé se někdy můžeme cítit, že jsme na všechno sami. Hubertův příběh však ukazuje, že i „tichý introvert“ (jak o sobě sám Hubert píše) může poznat spousty lidí a najít svou komunitu.

Nemoc AIDS, rozšiřující se virem HIV, zná po epidemii, která začala v roce 1981 ve Spojených státech, celý svět. Do povědomí Američanů se prvně zapsala s označením “gay rakovina“ a následně GRID (Gay-Related Immune Deficiency) jelikož většina pacientů byli muži mající sex s muži. Došlo tak k okamžitému (a poměrně problematickému) spojení “homosexuálního styku” s touto nemocí.

V posledních letech došlo k významnému nárůstu povědomí o různorodosti sexuálních identit (Hayfield, 2020). Avšak zkušenosti asexuálních lidí, kteří neprožívají žádnou nebo minimální sexuální přitažlivost k ostatním lidem, zůstávají převážně skryté. Tato sexuální orientace bývá ve společnosti často opomíjena a nepochopena. Má však zásadní význam pro ty, kteří ji prožívají (Dawson et al., 2016). Mylně se předpokládá, že asexuální jedinci nenavazují intimní vztahy a ani se neúčastní sexuálních aktivit (Misconceptions about asexuality, n.d.). Realita je ale složitější a v tomto článku hlouběji nahlédneme na pestré romantické životy této skupiny.

Když náš spolek v dubnu pořádal v Brně seminář na téma Poznejte asexualitu a aromantismus, příjemně nás překvapil zájem a velké množství otázek, které se na něm objevilo. A protože nejlepší způsob, jak nějakou identitu poznat, je zeptat se člověka, který tuto zkušenost žije, přinášíme vám teď rozhovor s naší editorkou Zuzanou Semlerovou, která na tyto otázky ochotně odpovídala.

Masová média jsou neodmyslitelnou součástí našich životů – v soudobém světě je téměř všichni konzumujeme už od raného věku. Není proto překvapivé, že hrají klíčovou roli i ve vývoji a formování naší identity, a to i té sexuální a genderové (Campbell et al., 2022; Harper et al., 2016; Katz-Wise, 2014; Parmenter et al., 2020).

Jak vypadá aktuální situace Romů, kteří zároveň patří k sexuální a genderové menšině? Queer Romové se mohou potýkat s různými obtížemi, zejména při prožívání vlastní identity. I když jsou komunity Romů a queer osob od sebe kulturně, etnicky i sociálně odlišné, mají jedno společné: vysokou pravděpodobnost sociálního vyloučení (Ara Art, 2021). Rozšíření povědomí o tomto tématu by mohlo posílit potřebu rovnoprávnosti a ocenění různorodých identit v obou skupinách.

Téma sexuality proniká do každého kouta naší společnosti. Odráží se v reklamách, filmech, médiích a běžných rozhovorech, takže se mu jen těžko vyhneme. Společnost se postupně vzdaluje tradičnímu pojetí sexuality, kdy byla vnímána převážně jako prostředek k reprodukci. Směřuje k otevřenějšímu přístupu k sexu, který zdůrazňuje osvobození od stigmatu, poukazuje na různorodost sexu a podporuje informovanost. Pojetí sexuality se rozšiřuje o dříve opomíjené koncepty, nicméně k dokonalosti má ještě daleko. Společnost stále předpokládá, že všichni lidé mají sexuální touhy (sex je univerzální). Toto však neodpovídá zkušenostem asexuálních lidí. Nedostatek jejich viditelnosti a povědomí způsobuje spleť specifických problémů a výzev, které jsou přehlíženy a nedostatečně chápány.

LGBTQ+ osoby, tedy osoby různých menšinově zastoupených sexuálních orientací a identit, často v životě zažívají problémy spojené se sexuální orientací, které nemusí být lidem s heterosexuální orientací známé. Proto je pro tyto osoby důležité, aby byl psychoterapeut připraven na práci i s touto problematikou. V některých případech totiž dochází ze strany psychoterapeuta k nepochopení klienta, což může vést k tomu, že to daný klient „vzdá“ a přestane odbornou pomoc vyhledávat (Shelton & Delgato-Romero, 2011). Je tedy důležité zamyslet se nad současným stavem psychoterapeutické péče pro LGBTQ+ osoby a zaměřit se na respekt a ohleduplnost ze strany jak psychoterapeutické obce, tak i společnosti jako celku.