Společnost

LGBTQ+ osoby, tedy osoby různých menšinově zastoupených sexuálních orientací a identit, často v životě zažívají problémy spojené se sexuální orientací, které nemusí být lidem s heterosexuální orientací známé. Proto je pro tyto osoby důležité, aby byl psychoterapeut připraven na práci i s touto problematikou. V některých případech totiž dochází ze strany psychoterapeuta k nepochopení klienta, což může vést k tomu, že to daný klient „vzdá“ a přestane odbornou pomoc vyhledávat (Shelton & Delgato-Romero, 2011). Je tedy důležité zamyslet se nad současným stavem psychoterapeutické péče pro LGBTQ+ osoby a zaměřit se na respekt a ohleduplnost ze strany jak psychoterapeutické obce, tak i společnosti jako celku.

Bude to pravděpodobně ten nejtěžší rozhovor v jeho životě, když se vám dítě svěří s tím, že je mimo rámec heterosexuality. A pro váš vzájemný vztah to může být rozhovor ten nejdůležitější. Neříkejte mu, že je to fáze. Budete většinou za blbce.

Lidé během svého života potkávají mnoho osob a navazují nejrůznější vztahy. Velkým tématem bývají zejména ty romantické, které mnoho z nás zažívá již od dětství. Pomíjivé školní lásky, držení se za ruce a okamžik prvního polibku. Setkat se můžeme také s postupným experimentováním v tom, s kým tyto intimní chvíle sdílíme. Postupně si tak uvědomujeme, ke komu nás to přitahuje a jaké jsou naše sexuální preference, které se stávají součástí naší identity. Jde ale o trvalou a neměnnou součást naší osobnosti? Co když si v průběhu života uvědomíme, že nás to více táhne k jinému pohlaví či genderu než doposud? Znamená to, že jsme doteď žili ve lži, nebo se naše sexuální orientace časem změnila? Na to se soustředí tento článek, který představuje termín sexuální fluidity označující proměnlivost sexuálních preferencí.

Co to znamená být asexuální? Definice a její vysvětlení byla zmíněna již v příspěvku Error, attraction not found, ale platí opravdu pro všechny? A jaký mají ace lidé vlastně život?

Vzruší nás prosté kopulační pohyby. S identifikací je to mnohem složitější.

Co člověku přináší církev?

Katolická církev je největší křesťanskou církví na světě, hlásí se k ní přibližně 1,3 miliard lidí, a zaujímá tak důležité postavení v mnoha lidských životech (Pelikan et al., 2023). Náboženství jako takové je zdrojem víry a duchovna. Pomáhá tak lidem vypořádávat se se stresem z každodenních situací v jejich životě. Církev tak do jisté míry poskytuje člověku pocit bezpečí, komfortu, smyslu, jistoty či kontroly nad životem. Pokud je náboženská víra v rozporu s jinými aspekty lidského života, může vytvářet problémy, které jsou pro člověka příčinou úzkostí, tísní a konfliktů se svým okolím či se sebou samým (Pargament et al., 2000). Takovýto rozpor se sebou samým můžeme označit za konflikt identit.

Pochody hrdosti (anglicky pride) jsou prostor pro queer komunitu a allies, aby se setkávali a pochodovali za queer práva a oslavovali jejich existenci. Historicky první pochody hrdosti se konaly v Chicagu, New Yorku a Los Angeles v den ročního výročí Stonewallských protestů (tj. série spontánních, násilných demonstrací LGBTQ+ komunity proti policejní razii, která se uskutečnila v Manhattanu, New York), 28. června 1970. Od té doby se každoročně rozrůstají, jak svou velikostí, tak společenským dosahem. Již dávno nejsou záležitostí jen Spojených států, dnes se s pochody hrdosti setkáváme nejen v hlavních městech západně smýšlející Evropy, ale i některých částech Asie a Afriky. Pride se tak stal světově známým termínem.

Většina transgender lidí, kteří procházejí nebo prošli* tranzicí („změnou pohlaví“), si dělá starosti s tím, jak je bude vnímat jejich okolí. Budou je ostatní považovat za biologické ženy a muže nebo je ostatní „prokouknou“ jako trans? Osloví je tentokrát ve správném rodě? Budou v nebezpečí, pokud okolí odhalí jejich identitu?

Od počátku spolupracujeme s Institutem pro psychologický výzkum (INPSY) na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Tentokrát dáváme síly dohromady pro velkou věc! Vědecký výzkum duševního a fyzického zdraví […]

O LGBTQ+ lidech se často mluví jako o stigmatizované skupině, která se potýká s relativně velkým množstvím psychických problémů. Různé negativní aspekty queer zdraví (tedy zdraví sexuálních a genderových menšin), jako je například menšinový stres, jsou dobře teoreticky zpracovány (Meyer a kol., 2011). Mnohem méně se však věda věnuje pozitivním aspektům queer zdraví, např. životní spokojenosti, obecně zažívané pohodě (well-beingu) nebo poněkud poeticky znějícímu vzkvétání (flourishing).