Zdraví

Asexuální osoby se mohou potýkat s diskriminací v mnoha oblastech svého života. Jednou z oblastí, kde se právě kvůli své identitě mohou setkat s obtížemi, je zdravotnictví. V tomto článku se konkrétně zaměříme na příčiny patologizace asexuality.

Pojem „gender” je v médiích a ve společnosti výbušné téma. Pojďme se na něj podívat z pohledu zdravotnictví 21. století. Co je to genderový nesoulad a genderová dysforie? A jak se v historii vyvíjel pohled na trans „diagnózy“?

Chcete lépe pochopit, jak se vyvíjí pohlaví a gender? Připravte se na delší, ale informativní text, který si můžete uložit pro pozdější potřebu.

Nemoc AIDS, rozšiřující se virem HIV, zná po epidemii, která začala v roce 1981 ve Spojených státech, celý svět. Do povědomí Američanů se prvně zapsala s označením “gay rakovina“ a následně GRID (Gay-Related Immune Deficiency) jelikož většina pacientů byli muži mající sex s muži. Došlo tak k okamžitému (a poměrně problematickému) spojení “homosexuálního styku” s touto nemocí.

Na podzim minulého roku byl do kin uveden česko-slovenský film s názvem Úsvit, který zpracovává téma intersexuality. Příběh je zasazen do baťovské meziválečné doby a inspiruje se skutečnou učebnicí soudního lékařství z třicátých let. Na první pohled se jako diváctvo můžeme zděsit strašných pojmů jako je hermafroditismus, které bychom rozhodně měli zanechat v minulých stoletích. Očima hlavní hrdinky, studentky medicíny a zvědavé manželky továrníka, ale namísto zděšení nacházíme empatii k prožívání mladého intersex člověka. Nezůstávejme jen u filmového příběhu, ale nechme se vtáhnout zajímavým tématem a vzdělejme se více o tom, jak to vypadá v dnešní době.

Kdo jsou intersex lidé a co je intersexuální variace? Jakým způsobem je může ovlivnit nutnost brzkého vyplnění kolonky pohlaví do dokladů po narození? A s čím se následně mnohdy již v útlém dětství, ale i dále v průběhu života, musí potýkat?

Jak jako zakázat? No a co vlastně zakázat? A proč to zakázat? Kde bychom tak mohli najít nějaké odpovědi na tyto otázky?

Zkusme si představit kancelář pomyslného psychoterapeuta. My, jako malá muška přilepená na zdi, pozorujeme, jak za naším pomyslným psychoterapeutem někdo došel s pár otázkami. A ejhle, zrovna to jsou otázky, co pálí i nás, tak pojďme poslouchat. (Je to ale jen představa, tak prosím omluvte formulace, které by reálný psychoterapeut v praxi nejspíše nepoužil.)

Za transgender označujeme člověka, který zažívá nesoulad mezi pohlavím, které mu bylo při narození přiděleno, a svou genderovou identitou nebo rolí (Jones et al., 2017). Genderová identita je individuální psychologické vnímání vlastního pohlaví jako mužského, ženského, ani jednoho z nich, obojího, nebo jako někde uprostřed (Bockting & Allen, 2012). Transgender lidé, stejně jako zbytek queer populace, se častěji setkávají s transfobií, předsudky a diskriminací (Claes et al., 2015). To se pak může promítat do různých oblastí jejich života, kam spadá právě i sport. Dle Smith et al. (2012) se s transfobií a homofobií při sportu setkalo 80 % transgender respondentů. Oba tyto termíny označují nepřátelské postoje a chování, které jsou založeny na nepochopení nebo nesouhlasu s odlišnou genderovou identitou nebo sexuální orientací. Ačkoli je pravidelný pohyb nezbytný pro naše fyzické zdraví a well-being, pro transgender lidi je přístup k němu ztížen různými překážkami.

Představte si, že jste v ordinaci dětského lékaře, v kabinetu školní psycholožky nebo třeba v centru pro pomoc lidem s poruchami příjmu potravy a dostane se vám tam do ruky letáček informující o mentální anorexii. Pravděpodobně vás bude informovat, že jedním z nepříznivých důsledků mentální anorexie je ztráta menstruace. Co když to pro někoho však může být motivace a příčina, a nikoliv důsledek vzniku tohoto onemocnění? Co když někdo hladoví se záměrem, aby menstruaci ztratil? Zní vám to šíleně? Ve skutečnosti se může jednat o každodenní boj transgender osob.

Jak vypadá aktuální situace Romů, kteří zároveň patří k sexuální a genderové menšině? Queer Romové se mohou potýkat s různými obtížemi, zejména při prožívání vlastní identity. I když jsou komunity Romů a queer osob od sebe kulturně, etnicky i sociálně odlišné, mají jedno společné: vysokou pravděpodobnost sociálního vyloučení (Ara Art, 2021). Rozšíření povědomí o tomto tématu by mohlo posílit potřebu rovnoprávnosti a ocenění různorodých identit v obou skupinách.