QHub.cz
LGBTQIA+ PSYCHOLOGIE A ZDRAVÍ
blog & zdroj informací

Proč je důležité vidět se na obrazovce? O roli médií ve vývoji genderové a sexuální identity

Q-Hub · 26. dubna, 2024
Nezařazené

autorství: Michaela Kryštofová

Masová média jsou neodmyslitelnou součástí našich životů – v soudobém světě je téměř všichni konzumujeme už od raného věku. Není proto překvapivé, že hrají klíčovou roli i ve vývoji a formování naší identity, a to i té sexuální a genderové (Campbell et al., 2022; Harper et al., 2016; Katz-Wise, 2014; Parmenter et al., 2020).

Skrze média jako televize, streamingové platformy nebo filmy se dozvídáme o tom, jaká existují různá společenská pravidla a očekávání, a pomáhají nám tak pochopit naši identitu ne izolovaně, ale s vědomím toho, jak ji vnímá širší společnost (Allen, 2022; Arnett, 1995; Bond & Miller, 2017; J. R. Brown, 2002; Coyne et al., 2019). Zejména tzv. nová média, kam patří třeba internet a sociální sítě, nám zprostředkovávají přístup k obrovskému množství informací a pomáhají nám aktivně prozkoumávat naši identitu a převzít kontrolu nad tím, jak sebe vnímáme a jak nás vnímají jiní (Barsigian et al., 2023; Berger et al., 2022; Brinkman & Francot, 2023; Harper et al., 2016). Ačkoliv jsou možné negativní dopady médií častým tématem diskuzí, pozitivní vlivy bývají mnohdy přehlíženy. Pokusím se proto poukázat na sílu médií ve vytváření prostoru pro vývoj a společenské přijetí sexuálních a genderových menšin, tedy lidí, kteří se identifikují jako lesby, gayové, bisexuální, asexuální, queer, trans, nebinární ad.

Jakou roli mají média?

V mnohých aspektech dnešní mladí lidé prožívají vývoj své sexuální identity odlišně ve srovnání s generacemi svých rodičů a prarodičů. Jsou odvážnější a otevřenější při objevování své sexuality; mají k dispozici více termínů, kterými můžou popsat své prožívání; jsou více sami sebou a uvědomují si a pojmenovávají své touhy a preference dříve než kdy předtím, mnohdy ještě před svým prvním sexuálním zážitkem. Podle současných autorů za tímto mezigeneračním posunem stojí např. právě média (Bosse, 2019; Campbell et al., 2022; Coyne et al., 2019; Craig & McInroy, 2014).

Různé generace měly v minulosti přístup k různým formám médií, které ovlivnily jejich chápání sexuality a genderu (Dhoest & Van Ouytsel, 2022). Vzhledem k rozšíření internetu vyrůstá dnešní mládež v situaci, kdy má rozličné mediální obsahy doslova na dosah ruky, a díky filmům a seriálům jako jsou Love, Simon, Moonlight, RuPaul’s Drag Race či Heartstopper se svět LGBTQ+ identit pomalu stává součástí mainstreamu. Není proto divu, že mladší generace jsou tolerantnější, mají pozitivní přístup k sexualitě a jsou relativně často fluidní ve svém chápání genderových a sexuálních identit (Dajches & Aubrey, 2023; Darakchi, 2022).  

Proč jsou média při vývoji identity tak důležitá? Odpověď tkví v jejich schopnosti ovlivňovat naše vnímání sebe sama a poskytovat podporu a inspiraci v podobě vzorů, se kterými můžeme souznít (Bond & Drogos, 2014; J. R. Brown et al., 2005; Bussey & Bandura, 1999). To je zvlášť důležité pro ty mladé lidi, kteří postrádají LGBTQ+ vzory ve svém „reálném“, fyzickém okolí (Katz-Wise & Hyde, 2017). Fiktivní LGBTQ+ postavy nám ukazují, jak se taková identita může odrážet v našem vyjadřování, oblékání, ve vztazích romantických i přátelských (Gomillion & Giuliano, 2011). 

Identifikace s postavami

Mladí lidé často aktivně vyhledávají LGBTQ+ postavy ve snaze porozumět svým pocitům a ověřit, jak se jejich prožívání vztahuje k LGBTQ+ identitě. Mediální vzory jsou pro ně zdrojem útěchy a pocitu, že nejsou sami a že existuje způsob, jak žít jako LGBTQ+ člověk autentický a spokojený život (Ellithorpe & Bleakley, 2016; Winderman & Smith, 2016). Když vidíme postavy, které odrážejí naše zkušenosti a prožitky, dává nám to sílu, abychom přijali své skutečné já (McInroy & Craig, 2016).

Rozeznání vlastních pocitů a zkušeností na plátně a obrazovkách však nejen potvrzuje naši identitu, ale také přináší pocit sounáležitosti s LGBTQ+ komunitou skrze identifikaci s postavami (Barsigian et al., 2023; Bond, 2014; Campbell et al., 2022; Coyne et al., 2019). Ty v nás vzbuzují pocit hrdosti na vlastní identitu, snižují pocity izolace a odcizení a pomáhají nám zvládat stres a úzkost pramenící z menšinové identity (M. Brown & Colbourne, 2012; Craig et al., 2015; Gomillion & Giuliano, 2011; Srivastava et al., 2023). 

Postavy ze seriálu Heartstopper.

Mediální vzory mohou LGBTQ+ lidem pomoci zvládat také další úskalí vývoje identity, a to coming out, tj. proces přijímání vlastní menšinové sexuální nebo genderové identity a svěřování se blízkým ohledně tohoto přijetí. Média nabízejí podporu a povzbuzení, které mohou v reálném životě chybět. V příbězích poznáváme, jak by náš hypotetický coming out – když se k němu odhodláme – mohl vypadat. Internetová média nám pak dávají příležitost vyzkoušet si coming out nanečisto v bezpečném anonymním prostředí, bez strachu z rizika, že zažijeme diskriminaci a odcizení blízkých. Mediální příběhy nám nejen pomáhají chápat sebe sama, ale také poskytují společný jazyk a témata, díky kterým můžeme diskutovat o svých identitách s ostatními (Bond et al., 2008; Brinkman & Francot, 2023; Craig et al., 2015; Craig & McInroy, 2014; Darakchi, 2022; Srivastava et al., 2023). 

Nová média

Tradiční média navzdory mnoha pozitivům často ukazují jen střípky ze života LGBTQ+ lidí, nebo dokonce škodlivé stereotypy. Nová média nám však dávají možnost tyto stereotypy vyvrátit, jelikož vytvářejí větší prostor pro diskusi a kreativní vyjádření, a umožňují tak lidem svobodně prozkoumávat svou identitu. S nárůstem online médií, zejména sociálních sítí, se LGBTQ+ lidé mohou aktivně podílet na vytváření obsahu, který odráží jejich zkušenosti (Brinkman & Francot, 2023; Campbell et al., 2022; Craig & McInroy, 2014; Dajches & Aubrey, 2023).

Nová média mohou navíc pro LGBTQ+ mládež působit jako spouštěč pocitu resilience, tj. odolnosti vůči stresu a náročným situacím. Média poskytují LGBTQ+ lidem příležitost bojovat proti diskriminaci, aktivně podporovat ostatní LGBTQ+ lidi a posilovat své sebevědomí. Umožňují „dát smysl“ zkušenostem s diskriminací a marginalizací a slouží coby mechanismus, jakým nalézt úlevu od nepříjemných zkušeností skrze ponoření se do mediálních obsahů. Skrze média můžeme poskytovat i získávat podporu a navazovat hlubší vztahy. Jelikož nová média nabízejí přístup k velkému množství rozličných vzorů LGBTQ+ identit, umožňují nám méně se vázat stereotypy, být více otevření a experimentovat se svou identitou (Brinkman & Francot, 2023; M. Brown & Colbourne, 2012; Craig et al., 2015; Craig & McInroy, 2014). 

Mediální reprezentace LGBTQ+ lidí v tradičních i nových médiích navíc pomáhají posouvat LGBTQ+ příběhy do mainstreamu, ovlivnit, co je vnímáno jako „normální“ a podporovat diskusi o stigmatizovaných identitách, což může vést ke společenskému dialogu a porozumění (McInroy & Craig, 2016; Padva, 2008; Woods & Hardman, 2021). Rozmanitost a autenticita mediálních vzorů je důležitá zejména proto, že tyto reprezentace mají potenciál utvářet postoje a snižovat polarizaci v otázkách souvisejících s LGBTQ+ identitou. V jedné studii bylo například zjištěno, že vystavení trans příběhům v médiích snižuje vliv politické ideologie diváků na jejich postoje k trans* lidem, což potenciálně vede k pozitivnějším postojům mezi konzervativními diváky (Gillig et al., 2017).

Další postavy ze seriálů Sex Education, Schitt's Creek nebo Umbrella Academy.

Závěrem

LGBTQ+ reprezentace v médiích pomáhají (nejen) mladým lidem prozkoumat a potvrdit svou vlastní sexuální a genderovou identitu a jsou důležité pro to, aby se cítili viděni, akceptováni a podporováni. Identifikace s postavami snižuje pocity hanby a výsměchu, pomáhá zmírňovat vliv tzv. menšinového stresu (tj. stresu, který dlouhodobě zažívají lidé, náležející ke společenským menšinám, kvůli tomu, jak je jejich skupina společností vnímána) a budovat resilienci jednotlivců a komunit. Mediální obraz LGBTQ+ identit je klíčový také pro podporu společenského přijetí. Pozitivní mediální reprezentace mohou totiž pomoci bojovat s negativními předsudky a stereotypy a poskytnout lidem realističtější a komplexnější porozumění LGBTQ+ identitám (Ellithorpe & Bleakley, 2016; Gillig et al., 2017; Steele, 1999).

Ačkoliv jsme v posledních letech v oblasti diverzity na obrazovkách udělali velký pokrok, k cílové rovince máme ještě daleko. Podle mého názoru je nutné nepolevovat v našem boji o rozmanité a pozitivní zastoupení LGBTQ+ postav v médiích, jelikož pozitivní vzory jsou zásadní pro dosažení ideálu podpůrné a tolerantní společnosti, kde mohou všichni autenticky vyjadřovat své vlastní já.

Zdroje